Prošel jsi láskou. Láskou při které jsi měl dojem,
že vaše srdce jsou jen jedno. Že budou bít v jednom rytmu.
Že se stanete jednou bytostí.
Byla to rajská zahrada.
Místo toho nejzářivějšího.
A ty jsi byl mladý a tvoje srdce zářilo tak neposkvrněně.
A pak přišla rána. Jak z čistého nebe. Zrada. Bolest. Konec.
Ten žal byl větší než jsi vůbec, kdy dokázal změřit.
Jako nesměřitelná jáma všeho žalu.
Tolik slz bylo prolito.
A vše kolem tebe se veselilo.
Jen ty jsi se propadal hloub a hloub.
Tohle nebylo o smrti, tohle bylo o nespočetných slzách.
Slzách, které nebyli k utišení.
O slzách které nečistili, ale špinili, neboť žal byl příliš hluboký.
Tvoje nenávist byla nezměrná.
Tvoje srdce velké a s intenzitou jako milovalo,
nyní nenávidělo. Nešlo o smrt.
Smrt by ti byla málo. Šlo ti o to způsobit bolest.
Tolik bolesti, které překoná jezero tvých vlastních slz ve tvé vlastní duši.
Ta nenávist byla tak velká, že by ti dala možnost čekat věky.
Plánovat, uskutečňovat a pak udeřit.
A pak přišel přítel.
Uviděl tě a věděl, co musí udělat.
Způsobil ti bolest, bolest jiného druhu,
bolest, která pronikla až tvou bytostí.
Bolest díky níž jsi nalezl znovu sám sebe.
Bolest, která tě zbavila nenávisti.
A tvoje pochopení ti nyní nikdo nemohl vzít.
Pravda zářila a nic ji nemohlo zlomit.
A nic ji nezlomí.
že vaše srdce jsou jen jedno. Že budou bít v jednom rytmu.
Že se stanete jednou bytostí.
Byla to rajská zahrada.
Místo toho nejzářivějšího.
A ty jsi byl mladý a tvoje srdce zářilo tak neposkvrněně.
A pak přišla rána. Jak z čistého nebe. Zrada. Bolest. Konec.
Ten žal byl větší než jsi vůbec, kdy dokázal změřit.
Jako nesměřitelná jáma všeho žalu.
Tolik slz bylo prolito.
A vše kolem tebe se veselilo.
Jen ty jsi se propadal hloub a hloub.
Tohle nebylo o smrti, tohle bylo o nespočetných slzách.
Slzách, které nebyli k utišení.
O slzách které nečistili, ale špinili, neboť žal byl příliš hluboký.
Tvoje nenávist byla nezměrná.
Tvoje srdce velké a s intenzitou jako milovalo,
nyní nenávidělo. Nešlo o smrt.
Smrt by ti byla málo. Šlo ti o to způsobit bolest.
Tolik bolesti, které překoná jezero tvých vlastních slz ve tvé vlastní duši.
Ta nenávist byla tak velká, že by ti dala možnost čekat věky.
Plánovat, uskutečňovat a pak udeřit.
A pak přišel přítel.
Uviděl tě a věděl, co musí udělat.
Způsobil ti bolest, bolest jiného druhu,
bolest, která pronikla až tvou bytostí.
Bolest díky níž jsi nalezl znovu sám sebe.
Bolest, která tě zbavila nenávisti.
A tvoje pochopení ti nyní nikdo nemohl vzít.
Pravda zářila a nic ji nemohlo zlomit.
A nic ji nezlomí.


Ahoj,uff dík moc